Soudy v případech podaných vlastníky proti chráněným nájemcům nemohou ignorovat jiné nemovitosti vlastněné členy jejich rodin.

Ústavní soud rozhodl, že chránění nájemci musí platit tržní cenu, pokud vlastní jinou nemovitost, což je zásadní rozhodnutí pro odškodnění vlastníků a ochranu nájemců.

Jen týden poté, co Ústavní soud novelizoval zákon o nájmu bytů (LAZ) a shledal jej neústavním, protože dospěl k závěru, že stát při řešení 25 let starého problému odškodnění vlastníků a ochrany nájemců přenesl na nájemce nadměrné břemeno, přijal 23. září jednomyslně ústavní stížnost Bruna Mihaliće, majitele dvoupokojového bytu v centru Záhřebu, kterou podal před šesti lety v souvislosti s rozsudkem záhřebského župního soudu.

Ústavní soud rozhodl, že vlastník Mihalić, kterému se u obecního ani župního soudu nepodařilo dosáhnout toho, aby nájemce B. Č. platil tržní nájemné za právo užívat byt, utrpěl v napadeném druhoinstančním i prvoinstančním rozsudku újmu na svém „právu na pokojné užívání vlastnictví, zaručeném článkem 48 odst. 1 ústavy“.

Ústavní soud dospěl k závěru, že „právo na chráněné nájemné je podmíněno ekonomickými možnostmi rodinné domácnosti nájemce ve vztahu k tržní hodnotě jiné nemovitosti v jejich vlastnictví, bez ohledu na to, zda je tato nemovitost obyvatelná či nikoliv!“

Jinými slovy, soudy v případech podaných vlastníky proti chráněným nájemcům nemohou ignorovat jiné nemovitosti vlastněné členy jejich rodin.

Tato skutečnost má rozhodující vliv nejen na výši nájemného a nepřímo znamená ztrátu práva na chráněné nájemné, ale i na postavení chráněného nájemce.

Jde o řešení soudního sporu, který začal před 20 lety, a je zajímavé zejména tím, že Ústavní soud zrušením LAZ zrušil i článek 6, který definuje, že „právo nájemce a chráněného podnájemce na chráněné nájemné a další práva zaniká, pokud on, jeho manžel, životní partner nebo člen jejich společné domácnosti, kterého je nájemce povinen vyživovat, vlastní obyvatelný byt nebo dům k pronájmu“.

O nás

Informace

Služby

O nás

Informace

Služby